Psia hviezda: kniha o poslaní, láske a psích životoch

Psia hviezda je kniha, ktorá ponúka poetický pohľad na svet očami psa a na vzťah medzi človekom a jeho štvornohým spoločníkom. Príbeh sa sústreďuje na psieho hrdinu, ktorý sa opakovane vracia na svet, aby si splnil svoje poslanie.

Autor je presvedčený, že pes sa môže narodiť viackrát za sebou, aby dostal šancu zdokonaľovať sa v rozličných zručnostiach a v chápaní ľudského správania.

O čom je kniha Psia hviezda

Čtyřicetiletému Higovi toho na světě moc nezbylo, jen stará Cessna, vzpomínky a pes.

Jako jeden z mála přežil ničivou epidemii chřipky a nyní spolu se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní, snaží na zchátralém letišti odrážet vpády zlodějů a rabiátů.

Hig pravidelně kontroluje okolí ze svého letadla, až jednoho dne zaslechne ve vysílačce útržek cizího hlášení.

Od té doby ho pronásleduje otázka: Je naděje, že by někde poblíž našel další obyčejné lidi?

Sousedy, s nimiž by mohl mluvit a kteří by ho nechtěli okrást, nebo ho rovnou zabít?

Opustit bezpečný perimetr a vypravit se do neznámé divočiny je ale zatraceně nebezpečný podnik a Hig váhá - až do dne, kdy už zdánlivě nemá co ztratit…

V románu Psí hvězdy, jenž v sobě nese ozvuky z díla Londona, Melvilla či Hemingwaye a bývá přirovnáván ke McCormackově Cestě, se dobrodružný děj mísí s nadčasovými úvahami o smyslu přátelství, sounáležitosti, lidskosti.

Prostredie po konci ľudstva

Psí hvězdy patří do souhvězdí, které si pojmenujete po svém, protože na starých názvech nezáleží.

Příběh má skvělou atmosféru.

Skoro všichni zemřeli.

Ti, co přežili, si nevěří.

Žijí v obrovské neohraničené krajině, v údolí a mezi horami.

Ale víc než dřív se musí ohlížet přes rameno, když svoje teritorium opustí.

Postapokalyptický příběh Petera Hellera představuje svět, který zdevastovala ničivá epidemie chřipky.

Hrstka lidí, která se potácí v troskách měst, neuvažuje o vybudování nové civilizace nebo záchraně technických, kulturních či jakýchkoli jiných odkazů a znalostí, oni chtějí jen přežít.

Rabování, násilnosti, boj o zdroje jsou na denním pořádku.

Přátelé v nouzi High s Bangleym tomu všemu unikli a teď střeží svou leteckou základnu všemi dostupnými prostředky.

Heller si pro svůj román vybral téma, které si přímo říká o drsné výrazové prostředky a bezbřehý pesimismus, opak je však pravdou.

Přestože Psí hvězdy nejsou nikterak veselým vyprávěním, nejsou ani temnou a chmurnou postapokalyptickou vizí.

Hlavní hrdina High dokonce nerad zabijí, a to ani ve chvílích, kdy je postaven před volbu „buď já, nebo oni“.

Kůži mu tak velmi často zachraňuje jeho druh a přítel Bruce Bangley, jenž si naopak se střílením na živé terče vrásky nedělá.

Heller se koneckonců ve všem tom zmaru a troskách pohybuje s nonšalancí křehké tanečnice, filozofií stoika a najde si dokonce i čas koukat po hvězdách.

Hig, pes a spoločník Bangley

Daleko důležitější tu jsou emoce muže, který nějakou záhadou přežil, jeho pes a společník Bangley.

Čtyřicátník Hig, pilot s nezkaženou duší, který ještě věří v dobro a krásu, přežívá devět let po zkáze lidstva způsobené zmutovanou chřipkou a následnou nemocí krve na opuštěném letišti se starým psem a "Rambem v důchodu" společníkem Bangleym, se kterým si chrání krk před nájezdy tlup rabovačů.

Během letů kontroluje perimetr a neustále myslí na volání, které zachytil před třemi lety.

Věří, že tam někde v dáli mohou žít další zdraví lidé.

Hlavní postava směřuje odnikud nikam, protože není kam dojít a není čeho dosahnout.

Na postapo je příběh neobvykle krotký a řídký, protagonista výrazněji interaguje jen s dalšími třemi postavami (a skoro vždycky zvlášť), se psem a letadlem, to ale není na škodu, když je zřejmé, že to hlavní se udehrává v jeho nitru.

Je jedno jaké má jméno, poznáváme v něm Člověka.

Ne hned, postupně, často spíš mimo řádky, jak se s ním sžíváme a učíme se dívat jeho očima, žijeme jeho omyly, strachy, zklamání a nakonec i touhy, které přinášejí naději....

Atmosféra a spôsob rozprávania

Psí hvězda je poetická cesta na konec světa.

Autor rozlišuje dva různé aspekty: rozdíl v myšlení na konci světa a způsob, jakým vyjadřujeme lásku.

Tohle je sonda do duše jednoho člověka.

Příběh tady není to nejpodstatnější - spíš není podstatný vůbec.

Jde o pocity někoho, kdo přežil nějakou náhodou a jediné co ho drží jakš takš v normě je jeho pes.

Opravdu zvláštně krásná melancholická kniha.

Také zajímavě napsaná, podávaná po lžičkách, čtenáře drží ve střehu, stejně jako zdivočelý svět hlavního vypravěče.

Jedním slovem - NÁDHERA.

Už dlouho mě kniha takto nezasáhla- naprosto žijete s hlavním vypravěčem.

Celkom zaujímavé a pútavé postapo... ladené hodne poeticky, opisy prírody a podobne, úvahy, ale ak nastane akčná situácia, je veľmi pútavo napísaná, až sa mi pri čítaní zvýšil adrenalín.

I když je příběh relativně pomalý a vcelku jednoduchý, dokonale koresponduje s mrtvým světem bez valné většiny lidstva.

Zdání ovšem klame a akce dostanete bohatě - a to hektické, drsné, reálné.

Hlavní hrdina Hig dokonce nerad zabijí, a to ani ve chvílích, kdy je postaven před volbu „buď já, nebo oni“.

Štýl bez označenej priamej reči

Psí hvězdy. Žádná přímá řeč, zvláštní, skoro dokumentární styl vyprávění, ale!

Drsný, zábavný, realistický příběh ze světa po konci lidstva.

Jediné, co mě opravdu vadilo, byla absence označení přímé řeči, ze začátku jsem z toho byla dost zmatená, kdy se mluví a kdy to jsou jen myšlenky hrdiny.

Co působí dosť mätúco je zvláštny spôsob písania, ktorý má autor.

Priama reč nie je nijako zvýraznená úvodzovkami, alebo aspoň pomlčkami, celé to vyzerá, ako jednoliaty text a zo začiatku je dosť problém si na to zvyknúť.

Co mi dost vadilo a kvůli čemu jsem se i hodně ztrácela, v knize není označená přímá řeč, což je za mě průšvih.

Naopak, ten dal příběhu korunu.

Myslela jsem, že mi nebude vyhovovat styl.

Většinu času se příběh četl docela dobře, ale byly tam pasáže, ke kterým jsem se musela doslova nutit, abych je přečetla.

Čtení mi trvá, příběh je celkem zajímavý.. ale dlouho trvající popisy všeho mě prostě "nudí".

Většina knihy je spíš popis událostí ve stylu "co vidím, to popíšu".

316 stránek popisu se zdá být trošku moc.

Naprosto úžasný příběh.

Je to jako číst deníky přeživšího- ty absolutně krásný popisy a myšlenky.

Témy priateľstva, ľudskosti a nádeje

Autor rozlišuje dva různé aspekty: rozdíl v myšlení na konci světa a způsob, jakým vyjadřujeme lásku.

Co knize pomáhat jsou velmi charakteristické hlavní postavy.

Za mě autor vytvořil velmi zdařilé charaktery, díky nim budete chtít knihu dočíst.

Heller si pro svůj román vybral téma, které si přímo říká o drsné výrazové prostředky a bezbřehý pesimismus, opak je však pravdou.

Hlavní hrdina High dokonce nerad zabijí, a to ani ve chvílích, kdy je postaven před volbu „buď já, nebo oni“.

V knihe ide o niečo iné.

O pocity hlavného hrdinu, jeho život v skoro úplne mŕtvom svete o hľadaní zvyškov civilizácie, strata verného psa, nájdení nečakanej lásky, strach o jediného kamaráta a....

Postupne sa dovídame, ako to celé bolo, setkáme sa s pár akčními scénami, ale i dojemnými a dokonca i nadějeplnými.

Závěr je dokonale uspokojující a otázky další budoucnosti kladoucí.

Nenápadná knížka, ovšem okamžitě si mne získala.

Nechápu ty stížnosti typu, nuda, nic se neděje, bla bla... Tak si místo toho přečtěte Kotletu, ten má postapo akce dost...

Čitateľské hodnotenie

Psia hviezda je kniha, ktorá nemusí vyhovovať každému čitateľovi.

Kto čaká nejaké bližšie vysvetlenie ako epidémii došlo, ako prebiehala, ten sa toho nedočká.

Všetko to autor prezrádza iba veľmi okrajovo.

Na toto netradičný postapo príbeh som natrafila pri zisťovaní, aké nové filmy pripravuje môj obľúbený režisér Ridley Scott.

Táto kniha je zvláštna a oplatí sa dať jej šancu.

Až se jednou stane to, co se stalo v této knize, bude svět vypadat nějak podobně, jak je tam popisováno.

Nejdřív střílej, pak mluv.

Spojler: Jen nad jednou věcí jsem se pozastavil. Přišlo mi nepravděpodobné, že v postapo Americe, by bylo tak málo zbraní, aby nebyl každý vandrák po zuby ozbrojený.

pět jedna ze skvělých dystopií.

Moc se mi to líbilo.

Kupodivu velice aktuální, i když vyšla 2014.

Docela povedená kniha, ačkoliv věřím, že to není pro každého.

Nebylo nic lehkého se příběhem prokousávat.

Tak s tímto sci-fi od Petera Hellera jsem se musela trošku poprat.

Chyběla mi přímá řeč a to velmi a nesedl mi ani styl vyprávění.

A tím pádem mne nechytlo za srdce počínání a osud hlavních postav, prostě jsem k nim nenašla cestu...

Bože, to bolo čo? :) Toto je asi prvá kniha, s ktorou som bojovala asi do strany č. 80, znudene a nahnevane ku odhodila a spýtala sa, čo je to za somarinu?

Čakala som postapo ako Croninov Priechod alebo Všetkými darmi obdarovaná od M.R. Careyho či Kingovo Svedectvo.

A tu mohla moja recenzia skončiť s hodnotením 1* a bolo by.

Ale.... Ale nedalo mi to.

Milujem knihy a iba veľmi nerada nad nimi lámem palicu.

Keďže tento žáner mám veľmi rada, prinútila som si dať knihe ešte jednu šancu.

A neľutovala som.

Ba naopak!

Ta krásny, dojemný, miestami dosť napínavý príbeh z fiktívneho sveta po skončení devastačnej epidémie chrípky ma donútil ho dočítať.

Na mě to celé bylo takové táhlé, spousta zbytečně dlouhých sexuálních scén, měla jsem z toho trochu dojem, že kniha je spíš taková tajná vysněná druhá míza pána věkem k padesátce a tedy i autora, poetického mi na tom nepřišlo skoro nic.

Vyjma bojových scén, které se mi líbily, to bylo prostě celkem nudné a předvídatelné.

Ale dostala jsem se na str. 120 a dál nehodlám pokračovat.

Kniha mě prostě nebaví.

Filmové spracovanie

Kniha se stala předlohou k filmu Vzhlížet ke hvězdám zkušeného režiséra Ridleyho Scotta.

Film je podľa predlohy od autora W. Bruce Cameron a jeho knihy Psia duša: psie poslanie, ktorú som pred časom dočítala a práve ona mi bola dôvodom na vzhliadnutie filmu.

Film sa v podstate drží knihy, nie doslovne, ale to sa dalo očakávať, no i tak je to dojímavý príbeh o priateľstve medzi psom a človekom, ktoré sa opakuje znova a znova.

Trocha ma zamrzelo, že prvý príbeh psíka Tobyho (hoc nebol až taký dôležitý) bol doslova preskočený a tento život sa skončil skôr, ako sme vôbec mohli zistiť, kto v tomto živote Bailey vlastne bol.

Ostatné životy boli predsa len o niečo podrobnejšie, i keď to mohlo byť aj detailnejšie, ale i bez toho to bol dosť dojímavý príbeh na to, aby som za tú hoďku a pol mala na osušenie sĺz cca 10 min. než príde ďalšia srdcervúca tsunami.

Osobne si však myslím, že toto nie je film, ktorý by sa mal premietať v kinách a to už len preto, že hoci je to pekný príbeh, tak nikto nechce plakať na verejnosti…

Ja sa teda nehanbím povedať, že som pri filme spotrebovala celý balíček vreckoviek.

Na druhú stranu sa mi páčilo, ako bol film ukončený, narozdiel od knihy.

I tak by som ako film, tak aj knihu, odporučila každému, kto stratil svojho chlpáča a mal problém sa s tým vyrovnať.

Základné údaje o vydaní

tags: #psia #hviezda #kniha